Asi rok jsem bydlel v Edinburghu, než mi došly naspořené prachy. A tam taky vždy začíná moje cesta protkaná vůní whisky a ovčích žaludků. Tentokrát jenom já a moje starší dcera Olivia. Chtěl jsem jí ukázat moje nejoblíbenější místa. Kde jsem poprvé ochutnal whisky, jak jsem se málem pozvracel v autobuse, kde se natáčel Trainspotting. Pak jsem si vzpomněl, že jsou jí tři roky a nejvíc ocení člověka, který se na ulici převléká za Mickey Mouse. Ale na všechno jednou přijde. Cíl je ale jasný, udělat to hezký pro ni a zároveň i pro mě. Děti by měly trávit čas hlavně spolu s námi, ať děláme cokoliv, legálního nebo na hranici zákona.

Za ty roky jsem se naučil, že už nemůžu s dětma letět ve 3 ráno s třema přestupama, ale pro pohodlí všech je lepší připlatit za vhodný let v nějakou slušnou hodinu, takže letíme ve 3 odpoledne a odlétáme v 9 ráno. Ubytování volím vždy v centru, ušetří to neskutečný množství času, stresu a ve výsledku i peněz.

Nejdřív vás ale uvedu do obrazu. Edinburgh je místo, kde je obvykle pořád stejné počasí a zároveň se může 6x do dne změnit od úplného jasna po sněhovou vánici. A je úplně jedno jestli je prosinec nebo srpen. No shit. Britové, skoty nevyjímaje, si moc nepotrpí na topení, takže doporučuju teplý oblečení i na spaní.

Technologická vsuvka. Nerozumím tomu, proč ikdyž zrovna přímořská města trpí na povětrnostní vlivy, tak nejsou schopni při rekonstrukci použít lepší materiály. Zatímco my tu máme snad už čtyrskla v oknech, ve Skotsku si řekli: Ne, nám se okna ani nebudou dovírat. Dávám to za vinu jejich minimální zručnosti. Svoji energii vkládají do technologií pro výrobu whisky a piva. Bylo jim odpuštěno.

Edinburgh je místo se skvělou dopravní infrastrukturou. Z letiště dojedete do centra šalinou i autobusem. V centru je pak všechno v dochozí vzdálenosti.

Ok, dorazili jsme, bydlíme. Co tam?

Je pár míst, který bych vysloveně doporučil. A dám vám i pár rad. Většinou to nedělám, ale udělám výjimku. Začnu možná tím kdy tam letět. Každý rok v srpnu je v Edinburghu festival Fringe. To s sebou nese podstatně víc zábavy než je běžné, ale taky miliony turistů, vybookované restaurace a plné hospody. Doporučuju cestovat na jaře nebo na podzim. My se ale nenechali vystrašit a jsme tu v srpnu.

Hrad, místo, které jde vidět odkudkoliv. Stojí na vyhaslé (díkybohu) sopce. Kupte si lístek online a dopředu. Většinou se stane, že dojdete na místo a je vyprodáno. Mrzet vás to ale nemusí, nestojí to za to. Projdete se jen po exteriérech a pár nově postavených budovách. Pokud vás to neodradí, a budou lístky vyprodané, kupte si nějakou tour s průvodcem online, většinou je lístek na hrad v ceně a podpoříte místní komunitu, většinou herců a umělců, kteří si takto přivydělávají.

Národní museum. To je skvělý, spousta vycpaných zvířat, auta, krásný prostory. Je tam i první klonovaná ovce, nemusíte se ale bát, je přátelská, mrtvá a vycpaná. Pokud zrovna sněží, přečkejte tam, než bude zase jasno. Navíc je to zadarmo.

Calton Hill. Za mě nejkrásnější výhled na město. Doporučuju jít na západ slunce a chvíli po. Vidíte celé město a možná uvidíte i nějaké umělce, kteří nerespektují bezpečnost práce s ohněm.

Grassmarket. Směrem od hradu se dá odbočit skrz Victoria street dolů na náměstí, kde je spousta historických hospod a restaurací. Jedna, Last Drop, o té legenda praví, že byla místem, kde si dávali odsouzenci na popravu poslední panák whisky.

Arthur Seat je tam, když chcete udržet fyzičku a zdolat kopec. Cramond Island je tam pro vás, když chcete uvíznout na pustém ostrově a znovu čekat na odliv. Dean Village pro všechny, kteří chtějí být radši v Belgii než ve Skotsku. A Leith pro ty, kteří chtějí být radši v Polsku. Ale miluju to tam, a můj oblíbenej Nobles Bar.

Aby to bavilo i Oli, vytvořil jsem pro ni příběh a hru. Zlá lochneská příšera ji unesla princeznu… teda panenku a my ji musíme zachránit. Bylo tam všechno, knížka, obálky, magické předměty. Trochu mě mrzelo, když se mě na hradě ptá, kdy už budeme na hradě, ale takový Edinburgh je. Neexistuje na světě jiné místo, kde si připadáte, ať jste kdekoliv, jako na hradě.

Je čas přesunout náš příběh víc do přírody. Chvíli jsem přemýšlel, že to celé zvládneme vlakem a hromadnou dopravou. Po dlouhých vteřinách přemýšlení jsem radši půjčil auto. A protože už je to celé dost drahé, šetřím 400 korun, tedy cenu jednoho sendviče, za manuální převodovku. Ano, musíte řadit levou rukou. Narozdíl od jiné analogie, toto není ani trochu příjemný.

Možností je hned několik. Vydat se na dlouho cestu na Isle of Skye, na místo jak z jiného světa. Ze zkušenosti vím, že je tam po skrovnu ubytování. Je to navíc asi 6 hodin jízdy autem. Škrtám. Nebo třeba na Isle of Islay, ale tam krom whisky nic jiného není. Pro Oli ideální, ale já bych se nudil. A nebo Highlands, tedy Cairngorms National Park. Hory, hrady, sobi, jezera, all inclusive. Jedem.

Cílová destinace je Loch Ness, někdo musí tu princeznu zachránit. Po cestě nás čeká pár zastávek, a nejen na čůrání. Indicie pro naši hru jsem schoval do zářivě červených obálek, které jsem zapečetil voskem. A není to tak jednoduchý jak se na první pohled zdá. Po první zastávce u skřítka v mechovém lese dorážíme na Blair Castle. Vstupy pro děti jsou většinou zadarmo. Mě nikdo můj věk 6 let nevěřil, tak jsem po nich hodil lízátko a utekli jsme. Je potřeba si dobře vybrat historické zastávky. Všechno tam vypadá úplně stejně a my jsme na hrady poměrně zvyklí, ale pro lidi, kde jejich civilizovaná historie začíná někdy kolem 17tého století je všechno wow.

Důležité upozornění. Britové mezi druhou a pátou odpoledne nejedí. Pravděpodobně shání ovce nebo koukají na kriket, takže náš první oběd trávíme na asfaltu u popelnic na parkovišti a dojídáme svačiny. Vyhlížím auto od sociálky a pro jistotu se s Oli loučím. Měníme tedy plány a objíždíme pár dílčích zastávek našeho dobrodružství. Já se snažím jíst vždy místní jídlo. Na tom britském bych vydržel možná měsíc. Děti bereme do zahraničních kuchyní, aby ochutnaly těstoviny s kečupem a kuřecí nugety ve všech světových variantách. Ale ne, Olivia ráda jí, tak do ní letí Shepard’s Pie, Fish and Chips a možná i kousek Haggisu.

U chovatelské stanice se soby nás posílají k šípku. Jedeme pozdě a navíc nemáme vhodnou obuv. Já se rozhodl tento špinavý výlet plný bláta, železité vody a močálů absolvovat v zářivě bílých teniskách. Později dostávám ocenění za skvělý nápad.

První den tedy končí v Inverness. Strategickém místě jen půl hodiny od Loch Ness. Přijíždíme ale už velmi pozdě, tak se utáboříme a jdeme spát. V normálním světě bych šel ven, ale opět jsem si vzpomněl, že Oli jsou tři a o půl desáté už má spát. Většinou s dětmi beru apartmán, aby když usnou, dal se čas trávit i jinde než v koupelně na zemi. Ale po tak výživném programu ji nevzbudí ani klapající klávesnice.

Loch Ness. Cílová destinace a místo, kde hrozivá příšera unesla princeznu. Mají tam k tomu celou pohádku, že by tomu člověk i věřil. My máme ale úkol. Není čas, lámat si hlavu, kdo je kdo… Olivia vybavená kouzelnou hůlkou, magickým náramkem vědění, náhrdelníkem síly a přáním štěstí neohroženě prohledává Urquhart Castle aby našla princeznu, aka její panenku s kterou doma občas spí. A vzhledem k tomu, že zdědila moje reakce na překvapení, nedočkal jsem se ničeho jiného než otázek, proč je její panenka na tomto hradě a kde je opravdová princezna. Nakonec to ale dobře dopadlo a byla šťastná. Panenku po zbytek dne nepustila z ruky.

Příště bych chtěl jet na delší dobu a na míň míst. Neustálé cestování, ač krátké vzdálenosti, nás odpoutává od toho reálného zážitku. A to strávit čas spolu.