Taky vás někdy při sledování filmů napadají myšlenky, že vedete vlastně poměrně obyčejný život a jedině filmy nebo knížky vás přednáší do zajímavých alternativních světů? Občas si člověk až trochu přeje nějaké drama.

Jenže když se to stane, zjistíte jak reálné to celé je. Nestane se z vás hrdina nebo zloduch. Není to příběh, který má jen dobrý konec a lidi jej nebudou sledovat s popcornem v ruce. Zjistíte jak negativně to ovlivní celý váš dosavadní život a často přijdete o měsíce a roky práce. Přežijí jen ti, kteří své životy a příběhy stavěli na pevných základech.

Tak nějak vypadá svět kolem díky koronaviru COVID-19. A jak tato situace, tato karanténa ovlivňuje mě? Jsem fotograf, co fotí lidi a jejich příběhy. „Social distancing“ a karanténa mé práci moc neprospívá. Ač se na tom snažím najít nějaká pozitiva, tak to ve výsledku znamená, že nemůžu fotit. Nemůžu vyprávět příběhy. To mě docela bolí. A nebudu vám lhát, finančně i na osobní rovině.

Když bych přemýšlel nad tím co asi teď zažívají svatební fotografové nebo lidi, kteří fotí třeba holky v parku. Většina svatebních fotografů během sezony vydělá peníze i na zbytek roku, z kterých pak žijí. Těší se na další sezonu, která jim přinese živobytí a vydělá na zimu. Sezona ještě nezačala, ale velmi rychle se k ní blížíme. Svatební fotografové si ale berou zálohy, takže mají většinu roku proplacenou i kdyby žádné svatby nebyly. Je pak otázka, kdo na tom tratí. Jestli smutná nevěsta, která zálohy neuvidí nebo smutný fotograf, který je bude vracet. Výběr nechám na každém.

Stejně tak jsou negativně ovlivněni i ti, kteří žijí z workshopů. Spousta fotografů ve světě přichází o zakázky a ruší dlouho plánovaná školení. Businessům se totiž nedaří obecně. Mají strach a investovat do propagace je nyní až druhotné. Chtějí uživit hlavně svoje zaměstnance a lidi, kteří jejich produkt vytváří.

To ovlivňuje i moje zákazníky, skvělé zemědělce, vinařství, pivovary, restaurace. Všichni každým dnem sčítají ztráty. Mnoho z nich tento vývoj nepřežije. Budou ale tací, kteří ano. Právě ti, kteří odpovídají na potřebu, pomáhají, komunikují, neztratí se v davu. O tom co teď zažívají mluvil i Lukáš Hejlík ve svém podcastu.

A jak můžu pomoci já? Co můžu dělat v karanténě, když nemůžu fotit lidi? Můžu pomáhat výrobcům, zemědělcům, restauracím tak, že o nich budu mluvit. Prodávat jejich příběhy a mluvit o věcech, které vyrábí. Můžu fotit jejich produkty, zázemí. Pomáhat jim s prodejem. Protože o to přeci v první řadě jde, ne? Jako fotograf jsem placený za to zachytit jejich příběh nejlépe jak to jen jde. A to má v první řadě podpořit jejich úspěch. Tak proč to neposunout ještě kousek dál a být součástí prodeje? Přece jenom tu nemluvíme o pojištěních a bankovních službách. Mluvíme o produktech, které máme rádi všichni.

Spousta vinařů je závislá na odběratelech z řad restaurací. Ty jsou teď zavřené a proto se snaží dostat vína k zákazníkům i jinak. Například skvělé vinařství Gurdau z Kurdějova spustilo objednávkový formulář. Dováží vína zadarmo a za velkoobchodní ceny. Dominika Černohorská z vinařství Plenér takto prodává vína už nějaký týden. I na majestátném Sonberku vás čekají skvělá vína a doprava zdarma. Poslechnout si můžete jejich podcasty. Mnoho ostatních vinařů se přidalo k iniciativě Milana Nestarce Drinking against sinking a nabízejí vždy jednu lahev, jejíž prodej pomáhá přímo postiženým restauracím. Takových projektů teď můžeme najít spoustu.

A jaká je budoucnost po koronaviru, nebo asi spíš budoucnost s koronavirem?

O tom co se bude dít ve světě v následujících měsících a letech je spoustu článků. Skvělou predikci turistického ruchu popsal Lukáš Nevosád v tomto článku. Nezbývá nám než věřit, že se vládní opatření rozvolní a my, fotografové, se vrátíme do našich „greftů“, tedy vinných řádků, útrob sklepů, lesů a na pole. Budoucnost ale nebude taková jak jsme si ji vysnili. Spoustu z nás může zapomenout na nová auta, honosné vily a volné cestování. Trh bude jen pro ty, kteří mají svou hodnotu, přináší něco potřebného a umějí se otáčet. Bude i pro ty, kteří myslí na budoucnost a umí šetřit.

A kde bude fotografie ve světě koronavirovém? Hlavním důvodem proč fotografie vlastně vznikají je zachycování vzpomínek a o tuto potřebu nepřijdeme. Trh bude možná pročištěný od těch, kteří za tím vidí jen business a nad fotkou nepřemýšlí od základu, nepřinášejí svým zákazníkům něco navíc. Lidé se stále budou brát a holky se budou stále chtít fotit v parku. I cestovatelská fotka tu stále bude. I v této chvíli je určitě spousta fotografů zavřená v lesích se svými ND filtry vlogujících o tom jakou používají hloubku ostrosti. Pro nás reklamní fotografy bude svět ještě chvíli těžký. Ale věřím tomu, že pod tlakem se tříbí osobnost a vznikají unikátní vize. Tak zpět do práce a pomáhejme našim oblíbeným produktům, vinařům a kamarádům. Protože to je hlavní důvod proč to děláme, ne?