Všechno to začíná nápadem. Ať už v mojí hlavě nebo hlavě klienta. Máme nějakou společnou představu, ke které se budeme snažit přiblížit. Takto začíná každý námět filmu, jakákoliv hudba nebo libovolná fotka. A je jedno jestli fotíte holky v parku nebo horolezce v Himalájích.

Celému tomu předchází research, produkce a pak stačí jen zmáčknou spoušť. Ale co když se ta fotka nepovede? Co když jsem si na místě jistej, že to funguje, ale když sbalím vybavení a pošlu modely domů zjistím, že ne? To se mi stává víc než bych chtěl. Stává se to totiž každému. Autor je sám sobě největším kritikem. Vytvořil jsem nějaký neskutečný svět nebo zachytil něco velmi reálného, strávil bambiliony hodin studií a daleko cestoval. Abych zjistil, že mi v záběru stojí softbox, prolétá letadlo nebo si moje babička z 18. století zapomněla vyndat mobil z kapsy.

V tuto chvíli je čas retušovat, protože to jsou přesně ty věci, které na fotku nepatří. Co je to vlastně retuš? Retuší odstraňujeme věci nevhodné a přidáváme věci vhodné. Tato archaická definice je blízko k pravdě. Jen musíme jít víc do hloubky. Co má naše fotka reprezentovat? Kde se náš příběh odehrává? Chceme na něco upozornit nebo představujeme úžasný produkt? To všechno musíme zohlednit při našem rozhodování. Proto z fotek odstraňujeme letadla, telefony, prach nebo akné. Proto aby fotka odpovídala realitě, kterou chceme vytvořit.

Potřebujeme udělat ze dne noc? A proč vlastně? Řekli jsme si, že zachytíme temnou a studenou atmosféru tajemného hradu v Budapešti. Jen se nám nepovedlo cestovat v čase a na hradě jsou stovky turistů.

Retuší můžeme dosáhnout všeho, ale kde je ta hranice? Jak ji sám poznám? Už jsme si řekli, že odstraňujeme nebo přidáváme tam kde je potřeba. Zachycuji realitu konce 19. století někde na severu Skotska, tvrdý pracovní proces ušlechtilých mistrů palírny. Najdu si věci co mě vadí a odstraním je? Ne tak úplně. Můžeme postupovat opačně. Najdu si svůj záměr a řeknu si, co mi od něj odvádí pozornost. V tomto případě je záměrem můj hrdina. Na fotce mám nezvané hosty a za hrdinou je zeď moc tmavá. Chci vidět měděné kádě a ty nevyniknou když je zeď zelená. A přesně tam se zastavím. Můžu najít spoustu dalších chyb. Od špinavé zdi, po nerovné zábradlí. Můžu vyhladit hrdinovi pleť. Ale proč? Přesně tam si musím říct kde je můj záměr, kde je moje role. Stejně jako herci ve filmu a jejich improvizace mohou snímku pomoci, mohou mu stejně ublížit. Já musím být ten režisér, který hlídá jestli moje fotka nevystoupila z role.

Je to stále fotka, když už je to retušované? Mnozí by řekli, že ne. Už od počátků fotografie lidé retušovali, jen to bylo mnohem náročnější. I ti největší mistři černobílé fotografie své fotky retušují. A proč? Ne proto, aby snad udělali dojem nebo ukázali, že to umí. Kvalitní fotka vždy byla a vždy bude o emoci, atmosféře nebo příběhu. A je úplně jedno jestli fotím holky v parku, les nebo zapadající slunce. Vždy na mě bude fotka nějak působit. Mým úkolem jako fotografa, vypravěče je diváka na toto místo vzít a ukázat mu ho tak jak ho vidím já. A oči jsou mnohem dokonalejší nástroj než čip fotoaparátu. Retuš mi pomáhá tento rozdíl trochu smazat.

Pojďme se tedy shodnout na jednom. Nejlepší retuš je ta, která není vidět.

Retuš můžeme začít už na místě. Dáme si pozor na techniku, stojící židle nebo zbytečně barevné oblečení. Hodně nám to pomůže při retuši později. A pak už je na nás jakým směrem se vydáme. Jaký nástroj použijeme. Protože to je úplně jedno. Cokoliv nám pomůže vyprávět náš příběh, ukázat divákovi náš záměr, nebo jen potěšit babičku hezkou fotkou dědy.

Ne všechno se dá říct v jednom článku. Na blogu se retušovat nenaučíte. Proto pořádám jednou za rok workshop, kde učím všechno co umím. Nejpřínosnější hodnotou pro moje studenty je to, že je naučím nad fotkou přemýšlet. Občas stačí jen to.

Intenzivní 5 denní workshop je pro všechny, kteří chtějí zásadně zlepšit svůj workflow, odnést si nové informace a to celé použít na vlastních fotkách. Na workshop se můžete registrovat na Light Garden Academy