Mexiko. Pro některé divoká a nebezpečná země. Pro mě místo tisíce barev, ryzího charakteru, tradice a kultury, neuvěřitelně skvělého jídla a magické přírody.
English language version available
Řekneme si kdy a kam cestovat. Co všechno v Mexiku uvidíme, kde se ubytovat a kde se pořádně najíst, vykoupat a neztratit se. Nebudou chybět užitečné odkazy a mapa, tak abyste si nemuseli dělat dlouhý research sami. Udělal jsem to za vás.
V Mexiku jsem byl už před pár lety. Řekl jsem si, že už se tam nikdy nechci podívat. Ale skvělý jídlo a jedinečná kultura nás přivedla zpět.
To byly hlavní příčiny proč ne. Po čase jsem ale trochu změnil chutě a tak jsme se tam společně s Natálii a dalšíma dvouma kamaradáma vydal znovu. Za rozlehlým Mexico City, tajemným Palenque, prosluněným Cancunem a kulturou do Oaxaca.
Koupili jsme zajímavý letenky od Student Agency, kdy je součástí letenky i cesta vlakem. Letěli jsme teda Praha – Brusel letadlem, z Bruselu do Amsterdamu vlakem a z Amsterdamu do Mexico City zase letadlem. Jsme ještě docela mladí a chudí a tak je je potřeba šetřit kde se dá. Cesta tam byla víceméně bez nesnází. Možná pro někoho dlouhý 13 hodin let, ale s nabitým Macbookem a pár filmama se dá zvládnout všechno.
První chvíle nadšení střídá skoro dvouhodinové čekání ve frontě na imigračním. Mexičanům je prostě jedno jak rychle pracují. Ale odteď už to může být jenom lepší. Našli jsme si super levný Mexico City Hostel v centru města, který je skutečně asi tak sto metrů od hlavního náměstí. Samozřejmě jsme se museli nechat okrást v taxíku, ale už byl večer a všichni dost unavení, tak jedem. Jen tak pro orientaci, pro 4 lidi letiště – hotel stojí metro cca 20 Kč, Uber asi 150 Kč a taxi něco přes 300 Kč.
Po unaveném první dni začínáme svěže další ráno hned výletem po centru. Takový ty nepřehlédnutelný památky se nedají úplně vynechat. Po cestě ústavičně hledáme nějaký obchod se SIM kartami, párkrát se spalíme koupí čehosi co stojí 50 pesos ale nefunguje to. Až při odletu jsem si vzpomněl, že nejlepší je koupit SIMku přímo na letišti, což v Mexico City není úplně na očích. Musíte jít cca do středu letiště a v prvním nadzemním podlaží je to po čem vaše srdce touží. Asi vás to vyjde líp a budete mít lepší signál než my.
První den byl ve znamení mexické kultury a místního jídla.
Druhej den směřujeme na známé pyramidy Teotihuacan. Odjíždí se tam z autobusového nádraží Autobuses del Norte a pokud se nepletu tak cesta tam i zpět vyjde na 50 pesos na osobu. Velmi důležitá informace a důvod proč na následujících záběrech uvidíte příliš mnoho občanů Mexika je ta, že vstupy na památky mají mexičané v neděli zcela zdarma. Takže pokud se chcete vyhnout nekonečným frontám, jděte kdykoliv jindy.
Oblast jídla, pití a nekonečných polí agáve. Než se sem dostaneme, musíme si půjčit auto. Zásadně si půjčuju auto od známých půjčoven. Jako třeba Hertz nebo Avis. Tentokrát jsme ale chtěli něco většího a obě byly vyprodané. Musel jsem sáhnout tedy po National a zas tak špatná zkušenost to nebyla. Auto nás vyšlo na cca 1150 USD na 14 dní. A pokud si správně pamatuju tak mi ani neodečetli žádný excess. Akorát jsme vyfasovali chudáka Subaru. No nic se nedá dělat, jedeme do země kaktusů.
Cesta z Mexico City do Oaxaca trvá asi 6 hodin a po cestě nás chtěli jen jednou zastavit a obrátit auto na střechu. Za to ale může nedorozumění. Všem protestujícím učitelům za lepší peníze se omlouvám, že jsem je měl za agresory. Nemáte mít mačety v rukách a šátky přes obličeje. Je potřeba do cestování po Mexiku připočítat i daň za využívání jejich dálnic, která není úplně nejmenší. Každá taková cesta mezi velkými městy vás vyjde třeba na 400 pesos.
První den v Oaxaca jsme využili jako minule služeb průvodce a vydali se na celodenní výlet na tři nejzajímavější místa v okolí. Hierve de Aqua, přírodní jezírka v horách. Tkalcovskou dílnu, kde si vyrábí vlastní barvy a palírnu Mezcalu. Celá ta sranda vyjde asi na 30 USD na osobu, ale stojí to opravdu za to. Kupte to, jinak tam asi nebudete mít co jiného na práci kromě přejídání se obrovským množstvím kvalitního jídla v místních streetfoodech.
Druhý den jsme se zúčastnili kurzu vaření v Casa de Los Sabores. Bylo super vidět jak jednat s místními, jak si kupovat jídlo na marketech a co stojí za jejich tak specifickou chutí. Celkem jsme připravovali 3 nebo 4 jídla různých chodů a nejbizarnější bylo, když kuchařka nejdřív na uhel spálila tortily a pak je hořící házela do plastového mixéru. Tak tam se schovává mexická chuť!
Mexiko je známé pro své kukuřičné jídla a tequillu. My jsme milovníci vína, to se asi nejlépe dočtete v článku o Toskánsku a Piemonte. Velmi typickým alkoholem je v Mexiku a obzvlášť Oaxaca nápoj Mezcal. Velmi podobný tequille, s tím rozdílem že ještě před destilačním procesem se agáve dusí v zemi pod hlínou.
Hlavní surovinou je agáve různých druhů. Ta roste i desítky let na polích nebo volně v přírodě. Pro výrobu tequilly nebo mezcalu se využívá ta část, která je v zemi nebo mírně nad povrchem. Zkrátka ta, která vypadá jak ananas. Farmáři ji pomocí dlouhých tyčí vypáčí a naloží na vozík. V palírně agáve nasekají. Následně vykopou velkou díru, v které rozdělají oheň. Kusy agáve do díry naházejí, zakryjí listy agáve a zasypou hlínou. Tam se agáve nějakou dobu dusí. Jakmile je tento proces hotový, jsou piňas, jak se říkám kusům agávského „ananasu“, rozdrzeny velkým mlýnským kamenem, který za sebou táhne kůň. Zcezená tekutina se potom lije do kádí kde fermentuje a následuje destilační proces.
My zjistili, že ten nejchutnější Mezcal je zpravidla ten nejlevnější, tak se nenechte zmást.
Oaxaca, mexické království jídla. Vlastně jedině tam a v Mexico City jsme měli opravdu skvělé jídlo. Směrem na východ se to poměrně rychle zhoršuje. Nechci říct, že se v Cancúnu najíte špatně, ale musíte lépe hledat. Obecně v Mexiku narazíte na hodně kukuřice a různě zpracovaného masa. Nejtypičtějším jídlem je asi tacos. Kukuřičná placka o velikosti dlaně, zpravidla měkká jako palačinka naplněná různými ingrediencemi. Může to být na drobno nasekané vepřové maso, pak jde o variantu „al pastor“, pak „barbacoa“, což je pro hovězí maso. „Chorizo“ neboli mexická klobása či „carnitas“, vepřové kostičky. Určitě se setkáte i s krevetami, vnitřnostmi, jazyky i vegetariánskými verzemi. Většinou se jedna proce tacos podává po třech plackách a krom masa se zpravidla vždy podává hrst koriandru a cibule. Pokud nemáte rádi koriandr, vyhladovíte. Ale ne, určitě se dá lámanou španělštinou koriandr vynechat, ale zkuste se k tomu projíst, svět je pak mnohem lepší. Připravte se na tacos na snídani, oběd i večeři.
A zase na cestě, tentokrát na východní pobřeží. Minule jsem byl v Mexiku i v Puerto Escondido, ale ta cesta tam je tak šílená a dlouhá a času málo, že je potřeba pokračovat směr Atlantik. Tady velmi tlusté upozornění. Cesta Oaxaca - Puerto Escondido trvá se vším všudy cca 10 hodin. Ne 6 a půl jak vám řeknou Google Mapy. Ty nepočítají s rychlostí, kterou pojedete, převýšením a serpentinami. Za to se vám ale vrátí pohled na surfaře a komfort velmi chudé střední Ameriky. Jinak řečeno - pokud nejste surfaři, Puerto Escondido vynechejte. Ale zpět k naší cestě. Nějak mi minule uniklo, že cesta z Oaxaca do Palenque bude tak náročná. Prvních asi 5 hodin jízdy je po serpentinách, nahoru dolů a neustálá ruleta jestli urveme kolo v půlmetrové jámě nebo ne.
Nakonec ale všechno dopadlo dobře a asi po 10ti hodinách jsme v Palenque. Mayské ruiny uprostřed ničeho. Teda to není úplně tak pravda. Je tam město kde jsme se večer ubytovali. A jak nám chybí Oaxaca. Po dobrém jídle a pití se slehla zem. Vůně a chuť Mezcalu je ta-tam.
Palenque je vizuálně asi nejdobrodružnější a nejhezčí “Zona archeologica” v Mexiku. Určitě to stojí za to. V plánu jsme měli ještě nedaleké vodopády, ale když jsme spočítali, že je to hodinu tam a hodinu zpět na naši cestu, jeli jsme dál.
Dalších 8 nebo kolik hodin v autě. Uff, ale všechno se dá a tak končíme na pobřeží komerce a jsme vlastně ještě v Mexiku nebo je to Miami? Od té chvíle co jsme projeli Tulumem se po naší pravici linou americké… teda mexické resorty a zábavní parky. Berem to ale s nadhledem a víme, že si chceme u moře jen odpočinout a na kulturu vzpomínáme už jen na fotkách. Nenechte se nalákat na fotky vašeho ubytování, vždycky tam hledejte trochu business. Vybrali jsme si takové středně drahé ubytování v centru Playa del Carmen, které bylo popisováno jako velký apartmán s vlastním bazénem. Skončili jsme sice ve velkém apartmánovém bytě v domě, kde bylo dalších asi 20 stejných a bazén pro všechny podivuhodně umístěný na střeše prvního patra. Trochu mě to zklamalo, ale člověk není nikdy spokojenej s teplotou vody v bazéně, obzvlášť v době kdy na druhým konci lidi nemaj co jíst a pralesy se vypalujou… uff, konec deprese. Večer trávíme v arabsko-mexickém bistru na poměrně dobrých tacos, ale non-alcoholic protože jsme přece v arabským bistru.
Další den ráno se jen vyvalujem na pláži, pravděpodobně s celou populací Mexika a ameriky, to mě moc nebaví, ale někdo to opálení přece ocení.
V Playa del Carmen jsem ani nevytahoval foťák, protože nebylo co fotit a tak nás rovnou přemístím do Tulumu, který navštěvujeme hned druhý den. Tato další mayská pevnost je jako jediná na pobřeží, ale jak jsme v podstatě v Americe, tak chodíme ve vláčku s velkým počtem turistů. Chtěli jsme se dostat na pláž, která tam je, ale už jdem pozdě. Tulum je taková povinnost, ale pro příště strávíme radši víc času v místních jeskyních – Cenote Dos Ojos a Gran Cenote. Ty jsou teprve sranda!
Pobyt na východním pořeží uzavíráme v perle konzumního stylu života, v Zona Hoteliera v Cancúnu. Moře průzračné barvy, vlny sexy rozměrů a nekonečný bazén na hotelu. To je přesně co potřebujeme na nabití energie pro následujících pár únavných dní na cestě. Poslední den si ještě děláme výlet na ostrov Isla Mujerez. Hned při koupi lístků nám typan nabízí golfový vozík za poměrně příznivou cenu. Už si nepamatuju kolik, ale berte to! Je to sranda a všichni tam jezdí na golfových vozících. Jedinej problém, co celý ostrov má, že je osazen opět zábavníma parkama a resortama, takže se rovnou asi vydejte na severozápadní cíp kde je nejhezčí pláž v Mexiku. Ikdyž objet celej ostrov je tak na hodinu a krom útesů uvidíte i odvrácenou stranu konzumních rájů, ale to uvidíte sami.
Loď na Isla Mujerez odjíždí z různcých míst, my jsme si vybrali Puerto Juarez.
Než se vydáme na dvoudenní cestu zpět do Mexico City, čeká nás jedna větší zastávka a to v yucatánské Méridě. Naposledy, když jsem tu byl tak bylo venku 42 stupňů ve stínu a bez lahve vody v ruce bych se daleko nedostal. Tentokrát to tak hrozné nebylo.
Než ale skončíme v tomto nijak zajímavém městě navštívíme asi nejikoničtější stavbu Mexika. Pyramidu Chichen Itza najdete na všech pohlednicích a všech seznamech památek k vidění. Samotné místo je díky poloze opět nadupané turisty, včetně nás. Ale krom pár dalších staveb v okolí tak zajímavé není. Možná je to tím, že jsme těch pyramid po cestě viděli už mnoho.
Velmi často se u Chichen Itza setkáte s brutálně vysokou teplotou. A jedno místo v okolí vám může výrazně pomoct. Doslova za rohem je asi nejimpozantnější jeskyně v Mexiku. Magické místo Ik Kil. Hluboká zatopená jeskyně, vás nenechá chladnými. Jedině fyzicky, ale to po těch úmorných vedrech potřebujete.
V Méridě jsme jen přespali a hned další den se vydali na dvoudenní strastiplnou cestu domů. Tedy do Mexico City, odkud nám letělo letadlo zpět na starý kontinent. Věřím že je na zpáteční cestě spoustu věcí k vidění, ale my se potřebovali rychle dostat do Mexico City a směr Evropa. V hlavním městě Mexika jsme měli přespat na Airbnb, ale nějak se to nepovedlo, takže jsme si museli najít ubytování jinde. Ideálně u letiště, na jednu noc, levno. Toto zadání zní vždy velmi zle, obzvlášť v Mexiku. Nakonec jsme rezervovali takový velmi pochybný pokoj 1 plus samota, kde nebylo ani okno. Za to miniaturní televize se španělskými pohádkami.
Tam náš příběh na západní polokouli končí. V čem je Mexiko jiné a proč se tam vracet? Kultura. Ať jsou to krásní lidé, skvělé jídlo nebo zvyky a místní pohostinnost. Je to tam tak nebezpečné jak se říká? Vždy záleží na tom jak uctivě a s respektem se k místním lidem chováte. Věřím, že se nebezpečí dá najít všude. My hledali klid a mír a to jsme našli.
Jednou měsíčně budete objevovat zajímavé příběhy, které jsem vyfotil, kouknete pod pokličku a dozvíte se něco nového.
© 2024 Marek Dvořák / Fotograf