Možnost něco vrátit. Každý rok na vlastní oči vidím jak se krajina kolem nás mění. Ubývá vody, stromy napadají škůdci, příroda trpí. Můj největší strach začíná a končí u toho, že tím co ve svém životě dělám nikdy neovlivním chod světa kolem sebe.
Na jaře jsem si řekl, že chci vrátit přírodě alespoň kousek toho, co si od ní beru. Půda nám dává možnost pěstovat plodiny, krmí nás. A my jen bereme, nedáváme zpět. Napadlo mě oslovit lidi, kteří mají k půdě blízko. Vinaři. Tito lidé pracují s půdou každý den a jsou na ni přímo závislí. Zároveň mají své příznivce, které mohou svými činy ovlivnit. Díky tomu můžeme nastartovat koloběh věcí a ovlivnit mnoho lidí.
Společně s 12 vinaři jižní Moravy jsme vytvořili projekt, kalendář. Z jeho prodeje půjde celý výnos na pomoc přírodě, konkrétně strategickou výsadbu stromů, která je spojena s udržením vody v krajině a navrácení života do půdy.
Hned od začátku jsem se setkal s nadšením vinařů a když už máte na seznamu jednoho, tak se jednodušeji připojují další. Se seznamem nám pomáhali kamarádi, kteří rozumí vínu určitě více jako já. Hlavním atributem výběru byla ohleduplnost k přírodě jako takové. Vybírali jsme vinaře, kteří nepoužívají násilné metody, a které jak později zmínil Jaroslav Osička, neznásilňují révu.
Je totiž možné si k dobrému vínu pomáhat přirozenými postupy, kdy se o révu staráme, podporujeme její obranyschopnost, nebo ji násilně dopujeme a škůdce likvidujeme chemickými postřiky. Pro následný business je pro mnohé důležité prodat stálý produkt, na který jsou zákaznici zvyklí, za cenu která bude v budoucnu příliš vysoká. A nebo jak Dominika Černohorská z vinařství Plenér řekla, nesnažit se za každou cenu vytvořit „katalogová vína“, ale vína která jdou ruku v ruce s podmínkami.
Tyto vína jsou pak ale občas jiná. Stejně tak jako každý vinař. Snažil jsem se zachytit charakter každého vinaře. Ať už to byl Jaromír Gala a jeho ovce nebo to že si vyrábí vlastní hnůj. Nebo třeba moderní architekturu na Sonberku, hluboké sklepy u Špalků nebo tvrdou práci jednotlivce u Vladimíra Lojdy.
Ne vždy bylo samotné focení jednoduché a organizace plynulá. Mnohokrát jsem ráno vstával ještě v hluboké tmě, abysme mohli zachytit první paprsky slunce. Některá focení se i vícekrát přesouvala.
Většinou mi poměrně dobře sloužila samotná příroda. Šlo mi hlavně o zachycení přirozeného prostředí a charakteru vinařství. A focení v prvních a posledních dvou hodinách dne bylo klíčové, je nejlepší světlo. Občas jsem si pomohl praktickými vizuálními efekty, abysme podpořili danou atmosféru, ale většinou hrálo hlavní roli slunce jako protisvětlo.
Samotná realizace, tedy tisk kalendářů je taky kapitola sama pro sebe. Chtěl jsem, aby se moje několikaměsíční úsilí proměnilo ve skutečný produkt a my mohli kalendáře reálně prodávat. Nechtěli jsme utratit příliš mnoho peněz za jeden kalendář, už jen kvůli tomu aby šlo co nejvíce peněz do projektu. To se nám celkem povedlo a mrzí nás snad jen finanční zákony České Republiky, které nás nutí platit z charitativního kalendáře daň z přidané hodnoty. A nebo taky poměrně chladný přístup některých medií, pro které je profit důležitější jak podpora dobré věci.
Po prodeji přebere štafetu Nadace Partnerství, která se o následnou strategickou výsadbu stará ve svém velkém projektu Sázíme budoucnost.
Já budu projekt nadále sledovat, dokumentovat a postarám se o to, abych mohl změnit ten malý kousek světa kolem sebe.
Jednou měsíčně budete objevovat zajímavé příběhy, které jsem vyfotil, kouknete pod pokličku a dozvíte se něco nového.
© 2024 Marek Dvořák / Fotograf