Už pár let spolu s Nadace Partnerství a jejich projekty Živá půda a Regezem objíždíme zemědělce a sledujeme, dokumentujeme, jak je na tom naše zemědělství. Viděli jsme bídu, ale i naději. Půdu, která do pěti let přestane rodit, ale i zdánlivě jednoduché způsoby jak to opravit.

Na světě existuje více způsobů jak v zemědělství hospodařit. Od drastických konvenčních metod, které tu jsou hlavně pro vidinu produkce a zisku, přes bio zemědělství, které šetří využívání pesticidů a herbicidů až po regenerativní zemědělství, jehož hlavním cílem je být udržitelným, takže půda produkcí netrpí, právě naopak.

Všechny ty udržitelné metody mají jedno společné. Lidi, kterým není jedno jak se k půdě chovají.

Nebudu tu mluvit o ničem technickém, na to jsou lepší odborníci z Živé půdy. Mým úkolem je povídat příběhy o lidech a udělat to hezký. Vyberu pár příběhů, který mě zaujaly.

Sheela Farm

Pokaždé když točím za hranicemi, vždycky to chce určitou dávku štěstí a improvizace. V Mexiku to byla jazyková bariera, která mi stála v cestě, v asii vlastně taky. Ve výsledku z toho ale vzniklo něco skvělýho. To vás naučí se nebát a jednoduše se zeptat. David z Sheela Farm mi odepsal v podstatě okamžitě, takže šlo všechno velmi jednoduše.

Společně s jeho ženou se starají o udržitelnou farmu. Chovají krávy, ovce, prasata, slepice a koně. Svoje produkty nedávají do obchodních řetězců, ale prodávají přímo koncovým zákazníkům. Po produktech z udržitelného zemědělství je, díkybohu, stále větší poptávka. Pro ně je kvalita a jejich budoucnost na prvním místě, a to neuděláte jinak, než že budete přemýšlet jak se o vaše zvířata nejlépe postarat. Všechny vyrůstají venku a živí se vlastní stravou z farmy.

David farmu po nikom nezdědil, vše vybudovali sami a velmi mě překvapilo jak je mladý. Takže mládí vpřed!

Ofčí statek Brníčko

Michal Hrdlička má pro mě nejvíc pohádkovej vibe. Nejinspirativnější příběh. Hospodář, jak on o sobě sám říká, chodí po svých pozemcích bosý, v klobouku a s holí. Jeho žena jde za ním jak selka s krásnými zapletenými vlasy, taky bosá, sype husám krmení. Nene, to není pohádka, toto se reálně děje v Brníčku nedaleko Zábřehu.

Na statku chovají všechna různá zvířata. Mezi ovcemi chovají pastevecké psy, kteří se tváří jako ovce, ale chrání je před vlky. Všechna zvířata žijí venku pospolu. Na jeho pozemcích uvidíte nespočet funkčních prvků, které zadržují vodu, slouží hmyzu a přinášejí do krajiny život. Ať to jsou svejly, což jsou takové rýhy po vrstevnici, které udrží vodu v půdě. Nebo tůně a remízky.

Človek, by si řekl, že nikdy neopustil rodnou vesnici. Ale tyto zkušenosti si přivezl ze zahraničí. Říká, že zemědělci by měli jezdit pro inspiraci ven. Ne, že by měli, ale musí.

V jeho příběhu zní ale skepse k dotačnímu programu pro zemědělce. Na to abyste dostali dotace na svoje pozemky pro chov krav, musíte splnit určitý koeficient počtu krav na hektar. Zákon je ale postavený paradoxně velmi výhodně pro velké agro podniky, kteří mají malý počet krav na obrovskou plochu. Nikoho nezajimá jak se o krávy staráte, ale dotace pak dostanete za každý váš hektar.

Na statku to zvládají všechno sami. Jen tak dál.

Mitrov

Kdysi dávno jsem jezdil na Mitrov koukat na shánění krav jako kovbojské soutěže. Od té doby už uběhl nějaký rok a spoustu se toho změnilo. Karel Kalný je teď docela výrazným hlasem regenerativní pastvy, a po právu. Jeho metody pastvy krav, slepic a prasat jsou inspirativní. Je dobrou ukázkou toho, že ikdyž to děláte ve velkém, je to stále funkční a výnosné. To bývá často první otázka, kterou vám někdo kdo přechází z konvence položí. Jestli se tím dá uživit. Záleží hlavně na vás.

Každý hospodář, který chce chovat zvířata udržitelně bojuje s byrokracií a nastavenými pravidly, která jsou tu stále hlavně pro ty konvenční zemědělce. Například porazit zvíře na farmě je aktuálně nemyslitelné. Potřebujete dané kusy odvést na jatka, kde je porazí, a pak je můžete převést zpět. To je pro zvířata nesmírně stresující, kdy mění prostředí a vědí, že to pro ně nedopadne dobře.

Chovat prasata venku je velká divočina. Až taková, že se to veterinární inspekci nelíbí. Požadují nesmyslná pravidla a víceméně tím říkají, ať prasata žijí a umírají v kleci. To mění pohled na to, kdo je v tomto příběhu vlastně dobrý a špatný. Jestli zemědělec nebo stát.

Pozitivní je, že i v hlavách státních úředníků se zaběhlé postupy mění a změna přichází i tam. Díky práci Živé Půdy a projektu Regezem se mění věci zespodu i nahoře. Čekají nás lepší zítřky?

Těch lidí, kteří to dělají správně je nespočet. Jejich příběhy vám budu přinášet dál. A děkuju Nadaci, Živé půdě i projektu Regezem, že můžu být u toho.